Svařování MAG
Jedná se o poloautomatické svařování v ochranné atmosféře aktivního plynu. Ten má mimo ochranné funkce za úkol i vstupování do chemických reakcí v svarové lázni. Jako aktivní plyn se užívá zejména:
Oxid uhličitý
Tento plyn je oblíbený hlavně pro jeho snadnou dostupnost a nízkou cenu. Z hlediska svařování je jeho nevýhodou tvorba oxidů a karbidů, které nepříznivě ovlivňují mechanické vlastnosti svarů, jakož i dost vysoké napětí a velké rozstřikování. Vhodný je pro svařování nelegovaných a nízko legovaných konstrukčních ocelí. Naopak nevhodný je pro vysoce legované oceli a nerez.
Směs argonu a oxidu uhličitého
Používá se v případech, kdy je kladen vysoký důraz na kvalitu a produktivitu svařování. Podíl oxidu uhličitého v této směsi by měl být do 25%, protože při vyšší koncentraci by byl argon zbytečný. Používá se hlavně při svařování nelegované a nízko legované oceli.
Směs argonu a kyslíku
V této směsi by podíl kyslíku neměl překročit 5%. Používá se zejména při svařování vysoce legované oceli, jakož i nerez oceli.
Svařování kovů metodou MAG
Z výše uvedeného vyplývá, že metoda MAG je vhodná zejména pro svařování oceli, a to díky použitému aktivnímu plynu. Je možné použít i vícesložkovou směs plynu, která však bude na bázi argonu. Taková směs se používá pro speciální účely, automatizované nebo robotizované svařování, či svařování s menšími emisemi škodlivin.
Výhoda svařování MAG
Výhodou je poměrně vysoká produktivita, přizpůsobivosti, svařování ve všech polohách a možnost automatizace.
Nevýhoda svařování MAG
Za nevýhodu se považuje neustálý přívod atmosféry, náchylnost na tvorbu chyb a to hlavně nátrubků, a problémy spojené s požadavky na automatizaci.