Kontrola prozářením
Tento typ kontroly je jednou z mála metod která je vhodná pro zjištění výskytu vnitřních nebo tzv. objemových chyb. Těmito chybami myslíme zejména chyby jako jsou bubliny, vnitřní trhliny, póry, neprůvary, nebo různé geometrické odchylky.
Výsledkem prozáření je radiogram, v jehož rámci jsou výraznější a rozpoznatelně zobrazeny změny tloušťky, vnitřní a povrchové defekty, změny struktury, atd. ..
Rozsah tlouštěk které je takto možné zkoušet je omezen do asi 300 mm. Využívá se hlavně při kontrole svařovaných spojů, odlitků a výkovků. Jako zdroje záření se nejčastěji používají RTG přístroje nebo některé typy izotopů.
Metody prozáření se rozdělují podle druhu použitého detektoru. Je to hlavně:
- radiografie, která umožňuje získat trvalý záznam obrazu vnitřních vad na film a jejímž výstupem je radiogram
- rádioskopie, která umožňuje pozorovat chyby vizuálně již během zkoušky; tato metoda však nezachovává trvalý záznam
- radiometrie, při této metodě je změna intenzity záření zaznamenána tzv. detektorem záření a signál z detektoru se zpracovává elektronicky.
Při zjišťování chyb se za nejvýznamnější považují následující faktory:
- geometrie, zde se bere v úvahu rozměr zdroje, vzdálenost zdroj-objekt, zda vzdálenost film-objekt
- kvalita záření
- vlastnosti samotného filmu, jako je například filmová neostrost, zrnitost, citlivost filmu
Každá kontrola musí být zaznamenána a tento záznam musí obsahovat údaje jako: datum kontroly, identifikační číslo svaru, pořadí kontroly prozáření, označení úseku potrubí, způsob prozáření, technické údaje radiogramy, jméno, číslo certifikátu a podpis toho kdo zkoušku provádí.
Kontrola prozářením se zajišťuje v souladu s normami EN, ISO, ASME, ASTM, dle požadavků zákazníka, nebo podle technologických postupů, které jsou zákazníkům předloženy.