Plasmové svaření
Tento typ svařování se velmi podobá svařování TIG. Odlišné je v uspořádání hořáku a fyzikálních zvláštnostech celého procesu. Tento proces využívá koncentraci tepla a dynamického účinku plazmy. Výsledkem toho je zúžení elektrického oblouku, který se tvoří mezi wolframovou elektrodou a svařencem. Plyn plazmy se vlivem tepla mění na plazmu. Ta pak proudí otvorem velmi vysokou rychlostí. K ochraně lázně se pak používá sekundární plyn, hlavně argon.
Teplo které se při tomto svařování koncentruje, zaručuje hluboké natavení základního materiálu, čili dobré formování kořene a charakteristický průřez svaru.
V rámci tohoto typu svařování se setkáváme s tzv. svařováním klíčovou dírkou. Klíčovou dírkou se nazývá otvor kde oblouk prochází materiál. Právě tento způsob umožňuje svařování tupých svarů do tloušťky 8 mm a to bez úpravy svarového úkosu a na jeden průchod. Takto se sníží spotřeba přídavného materiálu, a to až na 1/10. Ekonomický přínos této metody je tedy jasný.
Výhody sváření plasmou
Hlavními výhodami svařování plazmou jsou malé deformace, dobrý vzhled svarů, svařování těžko tavitelných kovů a možnost svařovat velmi tenké materiály. Kromě toho se tímto způsobem dají svařovat slitiny se speciálními vlastnostmi a možnost svařovat součástky velmi malých rozměrů, jako jsou například teplotní spínače, zda leteckou nebo rádiovou techniku.
Využití svařování plasmou
Svařování plazmou se používá hlavně při svařování ušlechtilých materiálů a to zejména v oblasti jaderného průmyslu, chemického průmyslu, elektroniky, stavby lodí či leteckého a automobilového průmyslu.
Zvláštní postavení má plazmové svařování v rámci svařování plazmových nádob a potrubních systémů v chemickém a potravinářském průmyslu. V případě že se nakombinuje svařovací proces s vhodným zařízením, je možné docílit optimálních kvalitativních i ekonomických ukazatelů.
Nevýhodou tohoto typu svařování je to, že přídavný materiál, který je ve formě prášku, je nejdražší formou přídavného materiálu, pokud jej porovnáme s elektrodou nebo drátem.